Domů » Aktuality » Otevřená reakce na otevřený dopis

Otevřená reakce na otevřený dopis

Vážení občané Okrouhlice a přilehlých částí,
jmenuji se Martin Domkář, znáte mě možná jako autora inscenací Hrátky s čertem a Limonádový Joe v okrouhlickém ochotnickém divadle. Píšu Vám tento otevřený srdečný dopis, protože jsem také členem Spolku „Za záchranu domu Jana Zrzavého“. Dopředu avizuji, že můj dopis nebude obsahovat osočování a nebude se snažit rozdělovat Vás všechny na dva tábory! Cíl je jiný: Přeji si mít opět možnost komunikovat s Obcí (ano, nyní oficiálně nemohu, protože to tak zastupitelstvo odhlasovalo), ale hlavně:
PŘEJI SI VEŘEJNĚ PODPOŘIT A UPŘÍMNĚ PODĚKOVAT RADNÍM A ZASTUPITELŮM NAŠÍ OBCE ZA JEJICH ODVÁDĚNOU PRÁCI A VYZVAT JE K TOMU, ABY ROZHODNĚ ZŮSTALI VE SVÝCH FUNKCÍCH A POKRAČOVALI VE SVÉ SKVĚLE ODVÁDĚNÉ MISI – KANALIZACE. NAŠE OBEC VZKVÉTÁ A MY NA NI PRÁVEM MŮŽEME BÝT HRDÍ.
ZÁROVEŇ NABÁDÁM NÁS VŠECHNY, ABYCHOM PROHLÁŠENÍ NA STRÁNKÁCH OBCE (kam bych byl rád, aby se dostal i tento text) NEBRALI NA LEHKOU VÁHU A OPRAVDU SE K VĚCI POSTAVILI ČELEM!
Milí spoluobčané, přeji si Vás zaktivizovat k pozornému čtení posledního prohlášení obce – „otevřený dopis občanům z 23. září“. Pominu nyní to, že nerozumím skoro polovině textu, protože jsem u většiny událostí nebyl, nebo je vnímal úplně jinak (trochu více se o tom rozvyprávím v druhé části dopisu, ale jak říkám, mým cílem bylo, je, a přísahám Bohu, že bude i nadále, se snažit více o funkční dostředivé dohody než o rozkladná rozhodnutí).
Podstatná pro mě nyní zůstává věta Obce u „otevřeného dopisu“, na kterou reaguji. Ta věta zní: „V budoucnosti se může hledat nová platforma spolupráce mezi obcí a Spolkem“.
Ano, výše citované, je něco, čeho bych chtěl, nejlépe v souladu s Vámi se všemi, a bez ohledu na současná nedorozumění, dosáhnout! Jenže Vás chci zároveň spravit o faktu, že na pondělním zastupitelstvu se rozhodlo proti duchu této věty, už totiž nebude žádný závazek spolupráce, ba dokonce jak jsem psal, už je odsouhlasena i nekomunikace. Je to morálně ospravedlnitelné?
Stalo se tak i přesto, že před zasedáním zastupitelstva jsem napsal velice slušný dopis všem zastupitelům s prosbou, ať smlouvu o partnerství neukončují, že tím vlastně ukončují vztah i se mnou (a já netuším, čím jsem se provinil), potažmo všemi příznivci myšlenky Spolku. Prostě jsem chtěl, ať se má na co navazovat, ať se může jednat dál o kulturní vizi (jaká je?), až k tomu bude příhodná doba pro všechny.
Výsledek je přesně opačný, což mě velmi mrzí, ale snažím se nebýt padavka a vidět stále světlo na konci tunelu, které vidím v apelu, aby Obec brala vážně alespoň svá vlastní aktuální stanoviska!
Nyní přejdu ke svému Příběhu této „kauzy“, pokud však chcete vědět k čemu přesně vyzývám, můžete přeskočit na konec (viz velká tučná PÍSMENA) a vrátit se na toto místo později…
Otevřená reakce na otevřený dopis, Martin Domkář – výzva k podpoře stanoviska Obce osobní
aktivitou nás všech, aby se dobře žilo našim dětem…
Tedy Příběh (který mě se Spolkem v posledních měsících pojí, kterým si přeji vyjádřit, ať máte představu, jak jsem situaci zažil já a proč se nestydím za nikoho, ani za sebe, protože vím, že jsem součást Celku. A pokračuji v tom, co jsem Vám všem dlužen – v otevřeném dialogu s otevřeným srdcem):
Do tohoto léta jsem pro Spolek udělal několik divadelně laděných výstupů a snil o budoucnosti s prostorem určeným kultuře a dialogu, kde by se lidé potkávali, poznávali se, cítili, že nejsou na explozivní společenské změny sami. Přál jsem si, aby vzniklo centrum, které půjde vstříc všem činorodým lidem z našich obcí (ke kterým se řadím s dovolením i já). Abych této zásadní a Krásné myšlence pomohl, přihlásil jsem se do předsednictva Spolku. Však taky proč ne, říkal jsem si…
Během času jsem zachytil postupně pár rozporů, které v komunikaci s Obcí vznikly, ale pevně jsem věřil tomu, že bude vše směřovat k dohodě. Teprve po první vlně té zapeklité korony jsem zjistil, že to k ní nesměřuje a začal jsem se (bohužel z určitého úhlu pohledu pozdě) angažovat.
Pak věci nabrali rychlý spád. Přijal jsem nejprve argument, že Spolek Obci mediálně ubližuje a v prsa jsem se bil za svého starostu (čtete dobře!), protože jsem nechtěl rozpolcovat náš společný domov! Nu… zpětně vnímám, že na stránkách není žádné vulgární slovo, žádné vyhrožování a snižování autority tak, jak to běžně vidíme v televizi v celostátních kauzách… Ale vraťme se k mému boji za starostu.
Jelikož jsem o některých aktivitách Spolku jako člen předsednictva nevěděl, náležitě jsem se kvůli tomu durdil: Vyzýval jsem po jedné ještě nevýznamné reportáži dokonce předsedu Spolku k rezignaci (!), protože jsem věřil, že tím dosáhnu jediného: Času na dohodu! Času pro společnou budoucnost Obce. Času na širší komunikaci! Skoro bych kvůli tomu zahodil i tradici toho všeho dobrého a krásného… jenže, o čem by se pak jako komunikovalo? Proč? Kde nic není, nic neroste, natož pak kvete a dává plody.
Bohudík jsem včas pochopil, že pokud chci něčeho dosáhnout musím to udělat dle pravidel, podle stanov Spolku (demokraticky), čili krizi přečkat, aby se hlavně nevytratila MYŠLENKA Spolku – zachránit Dům pro kulturu a mezilidský kontakt. Dvanáct let existence Spolku jde těžko hodit za hlavu jen tak, proč taky?
A do toho jsem se seznámil s Ladislavem Matějčkem, s nímž přestala Obec jednat o pronájmu… Napsal mi krásný email, kde mi věc vysvětloval… Díky tomu také tvrdím, že polovině textu z otevřeného dopisu Obce nám občanům nerozumím, protože mi za celý další měsíc nikdo nevysvětlil moment, kdy se (nyní už s naším členem) přestalo o pronájmu jednat. Resp. Abych to řekl férově, vždy jsem byl odměněn odpovědí kruhem (typu „škoda slov“). Čili interpretace „otevřeného dopisu“ vnímám jako něco, co jen přilévá olej do zmatku, který se okolo kauzy vytvořil… a přitom… se šlo setkat představitelé Spolku s radními, nebo dokonce všichni ze Spolku se všemi zastupiteli… s Vámi všemi… Ať se prostě vidíme, že jsme všichni jen lidé, spojeni osudem smrtelnosti, že tohle je otázka zasahující hlouběji do našich osudů, že to je náš úkol nezůstat ve vztahu k sobě navzájem na povrchu. Uvědomit si, že vysvobodit ze začarovaného kruhu nás může jen respekt k pravidlům a sobě navzájem, i když spolu můžeme v mnohém nesouhlasit. Ale to zas předbíhám…
No, pokračujme v Příběhu: Do té doby, mi starosta věnoval opravdu mnoho hodin svého času, děkuji mu za to, i když chápu, že to byl zřejmě promarněný čas, protože JÁ NIKDY NEPŘISTOUPÍM NA VEŘEJNÉ ROZDĚLOVÁNÍ OBCE NA ŠPATNÉ A SLUŠNÉ OBČANY!!! Ach, unesl jsem se (ale hodnotím snad někoho negativně?), vězte, že to, co zdůrazňuji, nic nemění na tom, že tento text píšu s úctou a bez veškeré hořkosti. Máme všichni, co jsme si (ne)dohodli!
Na konci srpna už jsem byl tak zoufalý, že starosta komunikuje jen se mnou, ale já nemám žádnou pravomoc cokoliv zvrátit, že jsem začal obvolávat známé, jak by šlo sehnat peníze a vytvořit plán na sebeudržitelnost kultury… pronajmout si objekt sám… Chtěl jsem nabídnout vizi, cestu z toho marastu…
Otevřená reakce na otevřený dopis, Martin Domkář – výzva k podpoře stanoviska Obce osobní
aktivitou nás všech, aby se dobře žilo našim dětem…
Cesta však byla rázně přetnuta šokem, že je v tu chvíli z minuty na minutu Dům pronajat. Ale aby nedošlo k mýlce, ani nyní jsem se nesnížil k tomu, abych to bral, že na to nemá Obec právo, i když si o tom mohu myslet (a myslím si) své. Je to ok! Příběh bude pokračovat za… tolik let na kolik je pronájem…
Vadí mi, ale že bych u toho (kultury v Obci) být asi neměl! Nebo měl? V tomto si Obec nepochybně rozporuje! Čili mám důvodné nutkání myslet si, že sama sobě nerozumí a záměrně chce někoho umlčet!!! Zastrašit. Snad se mýlím. Proto se ale nyní reálně ohrazuji, abych bránil čest sebe i své rodiny! Nechci následující roky trávit v ústraní, přeji si vysvětlovat svůj postoj a nacházet cestu … tak jako to dělám už přes tři měsíce, ale vlastně už roky, co jsem se vrátil z Brna!!! … Občané okrouhličtí, nemám(e) se za, co stydět!!! Stydět se má ten, kdo nemá čisté svědomí, a to v tomto případě… vůbec nemusí nikdo být. Věřím prohlášení zastupitelů, že totiž dělali maximum, jako já! Proč tedy problém vznikl? ONO SE PROSTĚ OD MÉ ZAINTERSOVANOSTI DO KAUZY (cca čtyři měsíce!) NIKDY, NIKDY, NIKDY OFICIÁLNĚ NEKOMUNIKOVALO, tzn. OBEC S NAŠÍM STATUTÁRNÍM ZÁSTUPCEM. Od března je de facto situace stejná (padla otázka na FB, jestli je komerční prodej ok, a od té doby už byl jen podmínečný tlak na to, abychom smazávali, co si víceméně myslíme všichni), což snad pochopíte… to namíchne i mě, člověka, který si věci hodně rozmýšlí, než je veřejně proklamuje. Nekomunikovalo se věcně, nekomunikovalo se podle pravidel, spěchalo se, abychom byli potrestáni... To je ok, když si Obec myslí, že to pomohlo! Mně ale přijde, že ne, a nechci se bát tento názor sdílet! Je to jen názor, který rozhodně nikoho neodsuzuje! I kdyby tak byla pravda, že jsme nabízeli tak závratně málo, nebyla možnost to změnit.
A tady se dostávám zpět k důvodu, proč Vám píšu.
Je mi jasné, že moje interpretace můžete mnozí brát jako stejné bláboly jako jakékoliv jiné (žijeme v divné době, ano, kdy si jeden nevážíme druhého). Je možné, že mě někdo osočí, že lžu. Jenže já nelžu, vidím věci jen z jiného úhlu, ale to je přece normální! Kam se jako za chvíli sami před sebou odstěhujeme, aby tu nebyli ti jinak smýšlející? Přeji si „jen“, abych měl (abychom měli?) na jinakost ve věci nutnosti kulturního centra právo! Aby se nemuselo začínat od začátku.
Můžeme KAŽDÝ Z NÁS vyvinout aktivitu, aby se rozjasnilo alespoň v tom budoucnu! POJĎME CTÍT PRAVIDLA! Každý například můžete vyzvat Obec, aby brala vážně, alespoň vlastní slova a neprotiřečila si v jednání. Moje osobní zkušenost s nejasnostmi je bohatá, ale chci upozornit na tu, která vznikla ohledně MYŠLENKY Spolku, kterou je dostředivé kulturní působení v regionu! Ta myšlenka za nic nemůže!!! Ať se o té myšlence dá svobodně dál mluvit!!! To by mělo být základní pravidlo i pro toho, kdo kulturní centrum nepovažuje za důležité. Pozn.: Stejně se budu bít i za možnost vyjádřit vaše práva, s nimiž bych nesouhlasil! Nebudu vás umlčovat, naopak! Klidně dorazte na Špacírku a pojďme vést dialog. Klidně PETICI nepodporujte, ale mě přijde smysluplná!
(Je mi neskutečně trapné, že se mám nyní rozmýšlet, jestli v Okrouhlici zastavit na zmrzlinu, aby mi náhodou do ní někdo nechtěl naplivat, protože si aktivitu Spolku spojuje s nezájmem o kanalizaci.)
POJĎME VZÍT OBEC ZA SLOVO a nacházejme platformu spolupráce nás všech pro naši budoucnost, budoucnost našich dětí. Buďme jim pozitivním vzorem, že nacházíme k sobě navzájem cesty nikoliv důvody k rozpolcení! Nejprve snad nejlépe tím, že jako já budeme…
ŽÁDAT OBEC (SAMI SEBE) O ZRUŠENÍ ABSURDNÍHO ROZHODNUTÍ, ŽE S NĚKÝM Z NÁS, SE MNOU A VŠEMI ZE SPOLKU, NEBUDE OBEC KOMUNIKOVAT.
Otevřená reakce na otevřený dopis, Martin Domkář – výzva k podpoře stanoviska Obce osobní
aktivitou nás všech, aby se dobře žilo našim dětem…
Proč? Nepřineslo to NIC pozitivního! Nebo čemu to pomáhá? (Já už budu přítomen všem dalším zasedáním zastupitelstva, dokud se toto nezruší!!! Dotklo se mě to!) Odporuje to dobrým mravům a neříkám to jako právník, ale jako člověk. Nikomu jsem přece neublížil a jestli ano, proč se nemám mít komu omluvit, bude-li za co??? Zatím nechápu, co dělám zlého! A pokud Obec tvrdí, že někdy v budoucnu se nebude vyhýbat komunikaci se Spolkem, proč se kvůli tomu ruší smlouva bez uzavření té proklamované další? Myslím, že nyní Obec opravdu potřebuje čas na jiné věci, na kanalizaci, a tak je třeba
ŽÁDAT VEDENÍ OBCE, ABY SE ZNOVU JEDNALO O SMYSLUPLNOSTI ZRUŠENÍ SMLOUVY O PARTNERSTVÍ SE SPOLKEM
Protože koho a jak to jako v budoucnu spojí ke spolupráci? Hrozí, že zůstaneme rozdělení strachem. To chceme?
Kdyby byly mé požadavky vyslyšeny, slibuji si od toho, že se problém natáhne v čase a za pár let bude k čemu se vrátit. Anebo je otázka, jak to dopadne s PETICÍ, kterou považuji za řešení, pokud to právní rámec umožní. To nevím, právník nejsem… já jen žiju Příběhy. A moc mě mrzí, když to někdo považuje za podřadné. Pozn.: A jestli si někdo myslí, že si tím (koupí) někdo v dnešní době namastí kulturou kapsu, tak to běžte říct stovkám mých známých, kteří jsou dnes v existenčních potížích! Udělat něco takového sám na sebe, je vlastně naprostá bláhovost…
Poslední dovětky:
- Velmi miluji svoji Obec. Mám sice velmi mělké kořeny, protože jsem byl v mládí naivní a nevěděl, jak důležité je, je nacházet, ale dnes už to vím, že jsou nesmírně důležité.
- Celou věc považuji za zmatení myslí, i té své, ale jsem přesvědčen, že už si to všichni musíme doprožít a postavit se k tomu čelem, protože je to z určitého pohledu naprostá prkotina, protože nejde o životy, nejde o zdraví našich dětí, jde jen o to, jestli si sami sebe dokážeme vážit.
- A mám ještě jeden podnět… Zamyslel se někdo nad tím, že kdyby se tady narodil například Jaromír Jágr, že by za sto let mohla nastat podobná situace? Zamyslel se někdo nad tím, že Jan Zrzavý je taky osobnost, která oslovila celý v tomto případě kulturní svět a že tedy lze respektovat jistou větší vážnost dávanou otázce způsobu jeho odkazu? Zamyslel se někdo nad tím, že by o takové věci mohlo být bývalo referendum? Zamyslel se někdo nad tím, že Ladislav Langpaul a Michal Ambrož je s Janem Zrzavým spojen rodinou?
- Pro mě Ladislav Langpaul, otec celé myšlenky, není člověk, který jedná se zlými úmysly. Pro mě nikdo za Spolku není zlý člověk! Můžeme být přehlasováni, může s námi někdo nesouhlasit, ale… PROHLÁŠUJI VĚŘEJNĚ, ŽE NECHCI BÝT OBCÍ POVAŽOVÁN ZA PODŘADNOU BYTOST!
S velkým respektem ke všem, kteří můj dopis dočetli až sem

Martin Domkář (učitel a divadelník)