Krucemburk

Krátce z historie

Krucemburk leží na pomezí Čech a Moravy v krajině Českomoravské vrchoviny. Rod Zrzavých je zde doložen již od 17. století; právě odtud pocházel Janův otec Hanuš. Okolní krajina a místní sídla tvoří přirozené zázemí regionu, kde Zrzavý často pobýval.

Jan Zrzavý a Krucemburk

Rodiště a „pravý domov“

5. listopadu 1890 se Jan Zrzavý narodil v okrouhlické škole, kde byl jeho otec řídícím. O pozemek školy se dlouho soudily obce Okrouhlice a Vadín, proto bývá jako rodiště někdy uváděn i Vadín. A přesto: „Narodil jsem se v Okrouhlici, ale za svoje pravé rodiště pokládám Krucemburk…“ – místo, které si malíř zamiloval a kde si přál být pochován. Jeho prostý hrob najdete u katolického kostela na návrší nad náměstím.

Prázdniny u dědečka

V Okrouhlici byl „synkem řídících“, v Krucemburku jedním z dětí s volností her a fantazie. „Krucemburk byl eldorádo, ráj mých dětských let,“ vzpomíná. Dědeček – „Krásný Jan“ – byl hospodským a sedlákem, měl zájezdní hospodu Na špici; babička přišla z Čáslavi z bohatého statku.

Jméno „Zerzavý“

V rodinných vzpomínkách se objevuje i podoba příjmení „Zerzavý“. Malíř našel na půdě evangelium s razítkem „Jan Zerzavý z Krucemburku“. Kdy se zápis změnil, není jisté.

Krucemburk v obrazech

Zrzavého obrazy Krucemburku (1939, 1959) nepředkládají doslovnou realitu, ale svátečnost a „dech boží“ vnímaný umělcem. „Neobkresluji milované věci, ale pohlcuji je a strávím, aby se zrodily z mého nitra věci nové…“

Dětství, zdraví a cesta k umění

Byl šestý z devíti dětí. Školní léta provázely nezdary a spory s otcem; v 17 letech mu diagnostikovali vážnou chorobu. Právě tehdy se otevřela cesta k umění. Klíčový byl i sen z roku 1911 o „zásilce zářivých barev“ od Leonarda da Vinciho.

Osobnost a postoje

Zrzavý byl přímý, nenapodobitelný a „svůj“. Když nemohl sladit umělecké přesvědčení s požadavkem „socialistického realismu“, rezignoval na profesuru v Olomouci. „Ničím se nedat vázat a všeho se odvážit.“

Krajina Vysočiny

K rodné krajině dospěl přes obavy z dětství. Jeho vysočinské motivy (Krucemburk, Žďár, Kácov, Vadín…) jsou krajiny bez lidí – „kde slyšel míjet čas“. Duchovnost malby jim dává vyšší smysl.

Francie a návraty

Měl rád Francii a Itálii – „světlo, barvy, moře“ – ale zůstal věrný vlasti. „Miluji svou vlast… myšlenka, že bych ji musel opustit navždy, je mi nesnesitelná.“

Hrob, tradice a rod

Hrob Jana Zrzavého je u kostela v Krucemburku. Rodinné tradice žijí i v místním jazyku – „u Špických“ – podle někdejší hospody Na špici. Příbuzní vzpomínají na malířovu přímost, pořádek, hudbu i „roztržitost s klíči“.

Paměť místa a Pamětní síň

Společnost Jana Zrzavého (SJZ) v Krucemburku otevřela v červnu 2002 Pamětní síň Jana Zrzavého na spodním okraji náměstí. Kromě retrospektivy se věnuje průběžným výstavám současných umělců.

Odkaz a lyrismus

Zrzavého dílo se označuje jako „lyrismus“ 20. století – hodnota, kterou potřebujeme i dnes. Jaroslav Seifert mu psal o „svátečnosti světa“ v jeho umění; sám Zrzavý chtěl „vnést krásu do otrávených srdcí“.

Více zde – SJZ Krucemburk

Co navštívit